Charakteristiky procesu vstřikování u dvou-barevných produktů jsou následující.
Dvou{0}}barevné vstřikovací stroje jsou obvykle vybaveny dvěma nebo více sadami plastifikačních vstřikovacích zařízení. Struktura vstřikovací jednotky (jako je paralelní a jednosměrná, paralelní a protilehlá, ve tvaru L- atd.) a mechanismus upínání formy (jako je rotační typ, typ s rotující hřídelí atd.) je třeba sladit podle konkrétního výrobního procesu. [3] Tryska by měla mít speciální konstrukci podle způsobu výroby, nebo být vybavena dvěma sadami formovacích forem se stejnou konstrukcí, které lze otáčet a přemisťovat. Během plastifikačního vstřikování by měly být parametry procesu, jako je teplota taveniny, vstřikovací tlak a objem vstřikovací taveniny ve dvou sadách plastifikačních vstřikovacích zařízení stejné.
Ve srovnání s běžnými vstřikovanými plastovými výrobky vyžadují dvou-barevné vstřikované plastové výrobky vyšší parametry teploty taveniny a vstřikovacího tlaku během vstřikování. Hlavním důvodem je, že kanál proudění formy u dvou-barevného vstřikování je relativně dlouhý a struktura je poměrně složitá, což má za následek větší odpor proti proudění taveniny.
Dvoubarevné vstřikované plastové výrobky by měly používat suroviny s dobrou tepelnou stabilitou a nízkou viskozitou taveniny, aby nedocházelo k rozkladu v důsledku vysoké teploty taveniny a dlouhé doby zdržení v průtokovém kanálu. Mezi běžně používané plasty patří polyolefinové pryskyřice, polystyren a ABS. Výběr materiálu musí splňovat základní požadavky na kompatibilitu lepidla a kompatibilitu zpracování. K zajištění kvality spojení se často volí kombinace materiálů s kompatibilními molekulárními řetězci (jako je PC a TPU) a rozdíl teploty tání mezi těmito dvěma materiály musí být obvykle větší nebo roven 30 stupňům, aby se zabránilo delaminaci.
Při vstřikování dvou{0}}barevných plastových výrobků, aby bylo zajištěno dobré spojení dvou různých barevných tavenin ve formě a zaručena kvalita výlisku vstřikovaného výrobku, by měly být použity vyšší teploty taveniny, vyšší teploty formy, vyšší vstřikovací tlaky a vyšší rychlosti vstřikování.
Studie ukázaly, že klíčové parametry procesu (teplota taveniny, udržovací tlak, rychlost vstřikování a teplota formy) mají významný vliv na kvalitu produktu (jako je objemové smrštění a index smrštění) a pořadí jejich vlivu bylo předběžně stanoveno pomocí experimentů. Kromě toho má tento proces úzké okno, které vyžaduje extrémně přesné řízení teploty materiálu a sekvence vstřikování; například teplotní rozdíl ±5 stupňů mezi měkkými a tvrdými plastovými materiály může vést k 30% snížení pevnosti spojení.
Konstrukce formy je precizní a struktura je speciální, často vybavená vysoce{0}}přesnými rotačními nebo posuvnými mechanismy, jako je požadavek na souosost točny menší nebo rovna 0,005 mm. Povrchy z tvrdých plastů jsou obvykle navrženy s rybinovými drážkami, soustavami mikro-otvorů a dalšími vzájemně propojenými strukturami, zatímco brány z měkkého plastu se musí vyhýbat slabým oblastem na vazbě mezi tvrdými a měkkými plasty, aby se dosáhlo mechanického vzájemného spojení mezi materiály a zajistila se přesnost vyrovnání.
Ve srovnání s konvenčním vstřikováním má navíc dvou{0}}proces vstřikování barev podstatně více ovlivňujících faktorů a zahrnuje nejistoty, jako je propojení rozhraní, což běžně používanému softwaru CAE ztěžuje provádění komplexních a podrobných simulací. Výsledky simulace se obvykle používají pouze jako reference pro skutečnou výrobu.