Mezi materiály běžně používané pro součásti forem patří wolframová ocel, rychlo{0}}ocel, ložisková ocel, nerezová ocel, mosaz, kovové slitiny, pružinová ocel a karbidová ocel. Mezi specifické třídy materiálů patří rychlořezná ocel SKH51, SKD11 a DC53, zatímco speciální materiály, jako je ASP-30, lze přizpůsobit.
Komponenty forem musí splňovat několik základních požadavků na výkon. Odolnost proti opotřebení je jednou z nejzákladnějších a nejdůležitějších vlastností formy. Tvrdost je hlavním faktorem ovlivňujícím odolnost proti opotřebení, který také souvisí s typem, množstvím, morfologií, velikostí a distribucí karbidů v materiálu. Formy musí mít vysokou pevnost a houževnatost, aby se zabránilo náhlému křehkému lomu během provozu. Houževnatost formy závisí především na obsahu uhlíku, velikosti zrna a mikrostruktuře materiálu.
Únavový lom formy závisí především na její pevnosti, houževnatosti, tvrdosti, obsahu vměstků v materiálu a technologii zpracování. Vysoké provozní teploty formy mohou snížit tvrdost a pevnost; proto by měl mít materiál formy vysokou odolnost proti popouštění, aby byla zajištěna vysoká tvrdost a pevnost při provozních teplotách. Tepelná únava je jedním z hlavních způsobů selhání horkých- forem pracujících; tyto formy by měly mít vysokou odolnost proti tepelné únavě. Některé formy, jako jsou plastové formy, obsahují prvky jako chlór a fluor, které se při zahřívání rozkládají a uvolňují vysoce korozivní plyny, které erodují povrch dutiny formy.
Proto musí být -odolné proti korozi. Kromě toho mají vysoce přesné součásti forem extrémně vysoké požadavky na přesnost obrábění; například rozměrové tolerance mohou dosáhnout ±0,001 mm, souosost v rámci 0,002 mm a drsnost povrchu může dosáhnout Ra0,025.